Srpen 2010

Zbarvení běžníků

25. srpna 2010 v 16:58 | Jiří Kryštof Jarmar |  běžníci (Thomisidae)
Tito drobní pavouci se často vyskytují na místech, která jsou na očích dravcům a jiného potencionálního nebezpečí pro tyto živočichy. Jenže svým nepřítelem nejsou ani zpozorováni. To je díky jejich ochranému zbarvení. Zbarvení většinou odpovídá, kde běžník loví nejčastěji. Například běžníci rodu Synema loví nejraději na hlíně, kamenech nebo na kůře stromů. Podle toho jsou zbarveni do černa a kořist je nevnímá. Někteří běžníci kvůli dobrému lovu jsou schopni dokonce změnit barvu svého těla. V České republice mají tuto schopnost pouze dva pavouci. Běžník kopretinový (Misumena vatia) dokáže změnit barvu od bílé po žlutou. Loví nejčastěji na květech a pro kořist a dravce je "neviditelný." Dalším, druhým běžníkem, který může měnit barvu je běžník květomilný (Thomisus onustus) má sortiment barev o trochu větší. Barvy může měnit od bílé po fialovou. Přebarvování obou běžníků je složitý proces a trvá několik dní. Když se běžník přebarvuje tak v těle přesouvá podkožní barvivo a tím dosáhne barvy podkladu. Běžník se potom na rostlině určité barvy drží i několik týdnů. Exotický běžník rodu Tmarus piger má unikátní vlastnost splynout s kůrou stromu. Je téměř "neviditelný" i pro člověka. Samičky běžníkovitých se nejčastěji drží na rostlinách, protože tak svou velikost nejlépe skryjí. Samečci jsou o něco menší a tak je můžeme často vidět lovit na zemi. Také jsou jinak zbarvení než samičky. Například u již zmiňovaného běžníka kopretinového je samička velká a má schopnost měnit barvy. Sameček je černý s bílým zadečkem a barvu měnit neumí.  



Několik příkladů zbarvení běžníků dle terénu


Běžník skvostný (Synnema globosum) se zdržuje převážně na hlinité půdě. Odpovídá tomu i jeho černé zbarvení. Tím samozřejmě nevyvracím názor, že běžník by nemohl lovit na rostlinách. Ale jeho zbarvení splyne spíše s půdou.
Synema globosum - běžník skvostný

Běžníka hřebenitého, neboli obecného (Xysticus cristacus) můžeme opět vidět na zemině nebo na kůře stromů. Tam si jich téměř nikdo nevšimne. Tento druh běžníka má ale velice oblíbené listy, na kterých ho můžeme vidět nejčastěji.
Xysticus cristatus - běžník obecný

Běžníka kopretinového (Misumena vatia) a Běžníka květomilného (Thomisus onustus) uvidíme nejčastěji na květinách.

Dvě verze Misumena vatia
Misumena vatia - běžník kopretinový

Dvě verze Thomisus onustus
[thomisus-onustus-hembra-1.jpg]

Běžník zelený (Diana dorsata) se vyskytuje na zeleném podkladu. Nejčastěji na kopřivách, v trávě a jiných zelených rostlinách.
Soubor:Diaea dorsata (aka).jpg

Běžník trávový (heriaeus graminicola) se vyskytuje na kopřivách a někdy i na jiném zeleném podkladu. Na těle mu vyrůstají dlouhé chloupky, s kterými dokonale splyne s prostředím na kopřivě.

Samčci běžníků mají barvu těla odpovídající spíše zemině. Zde je příklad samečka Misumeny vatii
Plik:Misumena.vatia.male.jpg

Zde je ten unikátní druh běžníka Tmarus piger, který splyne s kůrou stromu. Na obrázku je opravdu těžce zpozorovatelný.

Co je to běžník??

22. srpna 2010 v 23:09 | Jiří Kryštof Jarmar |  běžníci (Thomisidae)
Běžníci jsou drobní pavoukovci, kteří si nestaví pavučiny, ale na kořist číhají skryti. Dva páry předních končetin mají delší než ostatní, protože slouží k uchopení kořisti. Ostatní končetiny jsou menší a slouží k uchycení na rostlině a k pohybu. Běžníci se mohou pohybovat všemi směry a od toho je odvozeno slovo krabí pavouk. Takto oslovují běžníky v anglii ("crab spider").  Na kořist číhají na květech, v zemi, pod kůrou a v různé trávě. Běžníky můžeme potkat opravdu skoro všude. Nehybně mohou čekat i několik hodin. Někteří, jako například Běžník kopretinový, dokaží měnit barvu, aby se přizpůsobili květu, na kterém právě jsou. Uchopí si kořist předními končetinami a potom si ji otočí tak, aby do ní mohli vpustit jed. Jejich jed je velice účiný. Působí na nervový systém a kořist rychle usmrtí. Koušou většinou za hlavu a do kořisti vpustí travicí enzymy, které kořist zevnitř rozloží. Usmrcení kořisti nikdy netrvá nijak dlouho. Běžník si potravu otočí, aby mohl k jejímu zadečku a potom ji konzumuje na stejném místě, kde ji uchopil. Často loví hmyz větší, než jsou sami. Je známo asi 2000 druhů běžníků a z toho u nás žije pouze 40. Na těle běžníků jsou různé skvrnky, čárky, ornamenty a další věci. Jsou pestře zbarvení, ale často jsou nezpozorovatelní. Při páření sameček jemně omotá samičku pavučinou. Samička si potom vytvoří kokon skrytý pod květem nebo v trávě a pečlivě ho hlídá. Umírá těsně před tím, než se mláďata vylíhnou a tím jim poskytne čerstvou kořist a mladí pavoučci mají na několik dní o potravu postaráno. Běžníci nejsou pro člověka nebezpeční. Při vyrušení prchají k nejbližšímu úkrytu. Když se ocitnou na lidské ruce tak zmateně pobíhají. Potom se spustí na svém vláknu na zem. Zdržují se na výsluných místech, v zahradách, na loukách i v lesích. Dospělé samice se pohybují pomalu. Samečci jsou několikrát menší než samice. Také jsou velice odlišní od samic.

Misumenia vatia (běžník kopretinový), Olympus SP-500, čas 1/200 s, clona 6.30, ISO 200, ohn. vzdálenost 63.00, makropředsádka Olympus